Legenda
Aelirenn trpaslíky a lidmi nazývaná Elirena. Před dvěma sty lety vedla Scoia'tael, Veverky - Elfské komanda, do boje proti lidem, kteří uchvátili jejich zem.Starší elfů byli proti, věděli, že nemají šanci, že po porážce se již nikdy nedokážou pozvednout. Chtěli zachránit svoji rasu, chtěli přežít. Rozhodli se zničit města, ustoupit do nedostupných, divokých hor - a čekat.
Elfové jsou dlouhověcí, dle lidského měření času takřka nesmrtelní. Lidé jim připadali jako něco, co pomine podobně jako sucha, kruté mrazy anebo hejna kobylek. Vždy přišly deště, oblevy a nové úrody. Chtěli přečkat, přetrvat. Chtěli zničit města i zámky. Rovněž jejich pýchu - nádherné Shaerrawedd. Chtěli přežít, ale Elirena.
Elirena strhla mládež. Chopili se zbraní a následovali ji do posledního, zoufalého boje. Byli zmasakrováni. Bez milosti zmasakrováni. Umírali s jejím jménem na rtech, opakovali její výzvu, její pokřik, umírali za Shaerrawedd. Protože Shaerrawedd se stalo symbolem. Hynuli za kámen, za mramor - za Aelirenn.
Jak jim slíbila, umírali hrdě, statečně, se ctí. Zachránili čest, avšak zničili, odsoudili k záhubě vlastní lid. Vlastní rasu. Elfové sice jsou dlouhověcí, avšak pouze mladí jsou plodní, pouze mladí mohou mít potomstvo - a téměř všichni mladí elfové šli tehdy s Elirenou.
Zemřeli za Aelirenn, za Bílou Růži z Shaerrawedd.
"Nevím," odvětil těžce trpaslík. "Je to moc složité na moju šišku. Robím to, co považuju za správné. Veverky vzaly zbraně, šly do lesa. Ludé do mořa! křičí a neví, že aj to heslo jim podstrčili jich starší. Nemají šajnu, že to nejni heslo pro nich, ale pro ludí - že má probudit ludskú nenávist, a né bojový zápal mladých elfů. Já sem na to přišel, tož to, co robí Scoia'tael, je podle mňa hlúpost a zločin. Možná mňa za pár roků vyhlásí za zrádca a zaprodanca a jich za hrdiny. Naša históryja, históryja našeho světa, zná také případy." Umlkl, tahal se za vousy. Ciri také mlčela.
"Elirena." zabručel. "Esli Elirena byla hrdinka, esli to, co zrobila, je hrdinstvo, tož nech mňa vyhlásí za zrádca a srágoru. Poněváč já, Yarpen Zigrin, zbabělec a zrádca a odpadlík, tvrdím, že sa už mosíme přestat navzájem zabíjat. Tvrdím, že mosíme žít. Zít tak, abysme pozdějc nemoseli nikoho prosit o odpuštění. Hrdinka Elirena. Ona mosela. Prosila, škemrala o odpuštění. U sta hromů! Raděj zhebnút než žít s vědomím, že sem robil něco, co vyžaduje odpuštění." Opět zmlkl. Ciri mu nekladla otázky, kterých se jí tolik dralo na rty. Instinktivně cítila, že to není vhodné.
"Mosíme žit vedle sebe," pokračoval Yarpen. "My aj vy, ludé. Prostě nemáme inačí východisko. Dvě sta roků o tom víme, sto roků sa o to snažíme. Chceš vědět, proč sem vstúpil do služby, proč sem sa rozhodnul? Nemožu dovolit, aby celá ta snaha byla k ničemu. Sto let prubujeme žít s luďmi. Půlčíci, gnómi, my, dokonce elfi, ani nemluvím o rusalkách, nymfách či sylfidách - to byly odjaktěživa divošky, aj tehda, když po vás nebylo eště ani slechu. U sta rarachů, trvalo to století, ale jaksi sa nám podařilo uložit ten společný život, život vedla seba, postupně sa nám podařilo přesvědčit ludí, že sa lišíme enem málo."
"Vůbec se nelišíme, Yarpene." Trpaslík sebou trhl. "Vůbec se nelišíme," zopakovala Ciri. "Ty přece uvažuješ a cítíš podobně jako Geralt. A jako. jako já. Jíme stejné jídlo, z jednoho hrnce. Pomáháš Triss, já také. Tys měl babičku i já jsem měla babičku. Moji babičku zabili Elfové. V Dionu." "A moju ludé," řekl hořce Yarpen Zigrin. "V Giranu. Při pogromu."
Toľko vraví legenda. Voláme na mladých elfov a elfky,
pridajte sa k odkazu Aelirenn!
Vybojujme Aden pre
Elfov!
Rozhovor Ciri zaklínačky s Yarpenom trpaslíkom
"Kdo má pravdu? Veverky nebo vy? Geralt chce zůstat. neutrální. Ty sloužíš kráovství Adenu, i když jsi trpaslík. Rytíř ve strážnici tvrdil, že všichni jsou naši nepřátelé, že všechny je třeba. Všechny. I děti. Proč, Yarpene? Kdo je v právu?""Nevím," odvětil těžce trpaslík. "Je to moc složité na moju šišku. Robím to, co považuju za správné. Veverky vzaly zbraně, šly do lesa. Ludé do mořa! křičí a neví, že aj to heslo jim podstrčili jich starší. Nemají šajnu, že to nejni heslo pro nich, ale pro ludí - že má probudit ludskú nenávist, a né bojový zápal mladých elfů. Já sem na to přišel, tož to, co robí Scoia'tael, je podle mňa hlúpost a zločin. Možná mňa za pár roků vyhlásí za zrádca a zaprodanca a jich za hrdiny. Naša históryja, históryja našeho světa, zná také případy." Umlkl, tahal se za vousy. Ciri také mlčela.
"Elirena." zabručel. "Esli Elirena byla hrdinka, esli to, co zrobila, je hrdinstvo, tož nech mňa vyhlásí za zrádca a srágoru. Poněváč já, Yarpen Zigrin, zbabělec a zrádca a odpadlík, tvrdím, že sa už mosíme přestat navzájem zabíjat. Tvrdím, že mosíme žít. Zít tak, abysme pozdějc nemoseli nikoho prosit o odpuštění. Hrdinka Elirena. Ona mosela. Prosila, škemrala o odpuštění. U sta hromů! Raděj zhebnút než žít s vědomím, že sem robil něco, co vyžaduje odpuštění." Opět zmlkl. Ciri mu nekladla otázky, kterých se jí tolik dralo na rty. Instinktivně cítila, že to není vhodné.
"Mosíme žit vedle sebe," pokračoval Yarpen. "My aj vy, ludé. Prostě nemáme inačí východisko. Dvě sta roků o tom víme, sto roků sa o to snažíme. Chceš vědět, proč sem vstúpil do služby, proč sem sa rozhodnul? Nemožu dovolit, aby celá ta snaha byla k ničemu. Sto let prubujeme žít s luďmi. Půlčíci, gnómi, my, dokonce elfi, ani nemluvím o rusalkách, nymfách či sylfidách - to byly odjaktěživa divošky, aj tehda, když po vás nebylo eště ani slechu. U sta rarachů, trvalo to století, ale jaksi sa nám podařilo uložit ten společný život, život vedla seba, postupně sa nám podařilo přesvědčit ludí, že sa lišíme enem málo."
"Vůbec se nelišíme, Yarpene." Trpaslík sebou trhl. "Vůbec se nelišíme," zopakovala Ciri. "Ty přece uvažuješ a cítíš podobně jako Geralt. A jako. jako já. Jíme stejné jídlo, z jednoho hrnce. Pomáháš Triss, já také. Tys měl babičku i já jsem měla babičku. Moji babičku zabili Elfové. V Dionu." "A moju ludé," řekl hořce Yarpen Zigrin. "V Giranu. Při pogromu."